Pro Ty aktivnější z nás, kam se řadím i já, je tento zpomalený životní čas určitou výzvou.

Několikrát mě v tomto měsíci přepadlo určité pnutí, nespokojenost a možná i chuť do něčeho kopnout. Jak bylo poznat z telefonátů, tak se s touto náladou potýkalo více lidí.

Pokud jsem se začala věnovat myšlenkám, co by bylo, kdyby nebylo, tak jsem byla v „háji“.

Říkala jsem si, že malinko zažíváme stav, který poznali Ti, kterým se najednou změnil život například po úrazu. Nečekaně a najednou nemohou žít tak, jak předtím. Nějakou dobu žili v představě, že všechno bude zase co nejdříve v normálu a pak skutečnost, že to nejde tak, jak si představovali.

Tak jsem si dala několik rad, jak nepropadnout nicotě.

Nicota ráda vede do krajiny depresí a obav.

Nebudu ztrácet energii tím, že budu hořekovat nad tím, jak by to mohlo být a není.

Využiji změny rytmu mého života k poznání toho, na co jsem předtím neměla čas, nebo trpělivost, nebo energii.

Nebudu věnovat svůj drahocenný čas a vitalitu přemýšlením, jak by mohli žít lépe Ti druzí, kteří o to zjevně nemají zájem, ale využiji čas a prostor pro soulad se sebou a pokud možno vylepšením sebe.

Roky jsem si přála, aby čas plynul vlídněji, pomaleji, měla jsem prostor pro sebe, tak to nyní mám. Snažit se „vědomě žít“ a zejména si to co je „užít“.

Zařadit do svého denního režimu a života „méně je někdy více“. Krásné zážitky nemusíme mít jen na vysněné dovolené, ale i za naším rohem, když si vychutnáme západ slunce, nebo sníh, nebo jen soulad s přírodou. Heslo „méně je někdy více“ má pro mě široké uplatnění, týká se to stravy, přátel, zážitků, ale i výdělků. Pro mě je výrazem klidu, vědomého žití a i určité skromnosti a pokory.

Když mě přepadne nicota (nic mě nebaví, nic nemá smysl, nic se nevede, nikam nemůžu…..), pomůže mi fyzická aktivita. Chůze, fyzická práce a zejména úklid. Při tom si často opakuji záchrannou mantru “nějak bylo nějak bude“ a vzpomenu si na náročnější dobu ve svém životě a na to, že „vždycky nějak bylo“.

Využít momentální časový prostor pro aktivity, na které nebude tolik času až se život uvolní. Sem patří péče o mé tělo, úklid mysli a potrava pro moji duši.

Přeji vám i sobě ať jsme zdraví a můžeme si užívat života i v jiných barvách, nežli jsme byli zvyklí. S úctou k životu Iva.