12 49.7721507164 15.6617248767 1 1 6000 1 http://ivaveda.eu 300

Na Hromnice o hodinu více

Když jsem poprvé zachytila co se se mnou intenzivněji nyní děje, vyskočil mi z knihovny mé paměti tento částečně romantický částečně scifi film. Hrdina uvízl v čase a každý den prožíval to samé a po čase samozřejmě hodně stereotypní a náročné.

Nejprve byl zděšen, pak rozčílen a dělal jemně řečeno různé blbiny, aby se nezbláznil z toho co každý den zažívá. Nakonec ten čas, který stále stereotypně žil uchopil ve svůj prospěch, i když netušil, kdy ten zamotaný kruh skončí. Mnohému se naučil – rozšířil své vědomosti a schopnosti a také se stal pokornější a vnímavější ke svému srdci a svému okolí.

Toto mě prolétlo hlavou, i já žiji oproti jiným rokům jinak, den je poměrně stejný a neobsahuje vjemy a zážitky z předchozích let. Chvilku jsem zažívala flustraci hlavního hrdiny, kdy mu také bylo jedno jak den probinká a zažívala nicotu, která začala mohutně proudit do mé bytosti.

Bylo důležité, že jsem si to uvědomila, pomohlo mi, že jsem si vzpomněla na tento film. Vytáhla jsem ze své pomyslné skříně nastřádaná přání co bych se chtěla naučit, nebo zkusit udělat a na co se mi nedostávalo času, a co také mohu v současných omezených možnostech dělat. A našla jsem toho poměrně dost. Podařilo se mi odvrátit mysl od nastavení vzteku a omezení a tvrdošíjného vymáhání co by bylo, kdyby nebylo a otevřela jí společně se srdcem k novým zážitkům a radostem.

Byl to osvobozující pocit. Každý den si do programu přidávám něco z mých přání, na která jsem měla v minulých letech minimum času. Místo zírání do počítače a pátrání po dalších informacích o vývoji, jsem se vydala cestou tvoření, plnění i dětských radostí a zájmů.

Mimochodem ještě bych si chtěla možná vyzkoušet jestli jsem nezapomněla háčkovat, je to krásný druh meditace, kde se může spojit klid a tvoření.

Krásné jaro přeje Iva

Předchozí příspěvek
„Co dělat, když už nás to nebaví“
Další příspěvek
Být ve svém středu

0 Komentář

Zanechat odpověď