V letošním létě ač jsem se téměř nevzdálila ze mlýna jsem prožívala nebývale čirý společenský ruch. Snad dokonce jsem takový ještě v pozdnějším dospělém věku nezažila.
Setkala jsem se s mnoha lidmi, ať již pracovně, nebo ve formě kratších, či delších návštěv.
Bylo pro mne velkým potěšením, že se jednalo o milé lidi, přívětivé a v jádru hodné.
Uvědomovala jsem si, že se nám podařilo se setkat v lásce. V mnohém se náš názor na život lišil. Tím, že jsme se nedrákali za každou cenu přesvědčit toho druhého o „své pravdě“, nám bylo umožněno se sejít na pomyslném mostě přátelství a obyčejné lidské lásky.
Je pravda, že ne vždy to šlo hladce. Někdy jsme se chvilku rozmýšleli, jestli se na ten most máme vydat, jestli se raději nemáme držet jen své strany a nesnažit se o sblížení.
Tím, že jsme se vydali na most přátelství, jsme neztratili svoji svobodu, ale překonali jsme překážky svého ega o tom, jak má probíhat setkávání a sdílení. Tím, že jsem se nesoustředila na různice v názorech, jsem si dovolila přijímat nové a někdy zatím nepoznané informace ze života. Škála byla pestrá- od poznatků z pěstování zeleniny, až po různá historická a mě zatím nepoznaná fakta, tak i řadu veselých historek ze života a také obyčejnou lidskou moudrost.
Na konci prázdnin jsem si uvědomila, že pro mne toto léto bylo hluboké tímto svým poznáním. Že je důležité mít svoji svobodu, umožnit ji i druhým a soustředit se na to co nás může propojit. A to je pro mne láska v srdci.
Iva
