V minulém roce jsem si naplno uvědomila, že některé staré přátelství, rodinné vazby a i letité setkávání prostě končí.To co tato blízkost měla předat je prostě pryč, možná jen na chvilku, možná na delší dobu, možná že v tomto životě už se neobnoví. Čím více jsme se snažili o vzájemnou shodu, tím více tam bylo určité křeče a jakési falše. Chyběla tam svoboda a lehkost setkávání. Po některých lidech a vazbách je mi i teď ještě smutno, ale vím, že pokud to „dře“, tak nám to vzájemně nic nedává a více bere. Energii, vzájemnou úctu a lásku a zejména svobodu, bez ní jakoby člověk nežil.

Sama k sobě, když na mě padne energie konce a já ho nechci přijmout, tak k sobě promlouvám.

Přeji sobě i těm, nebo tomu, kdo mi již pravděpodobně nebude nablízku jen to dobré, vzpomínám co pěkného jsme prožili a dávám sobě i druhým tolik potřebnou svobodu. Takto se snažím ustát si i svobodu svou, když vnímám, že společné cesty s kdysi hodně blízkými se nyní na nějakou mě zatím neznámou dobu mají ukončit. Učíme se nelpět a to jak na tom hmotném, tak na energii druhých, tak na svých někdy nedospělých přáních, tak i na tom, za jakých okolností může být náš život šťastný a naplněný.

Setkávám se o to více ve svém srdci s těmi lidmi, kde se již nevídáme fyzicky, kde by to nyní ani nebylo dobré, protože jsme pod vlivem nevhodných emocí a často i protichůdných názorů na život. Když je vnímám cele s tím krásným co mají v sobě, tak prožívám lásku a radost, kterou bych tváří v tvář s nimi nemohla zažít.

Najednou mám ten potřebný nadhled a cítím radost, že jsme spolu něco zajímavého a pěkného prožili a vnímám klid a smír s tím, že je určitý konec.

Prožívám svobodu a lásku.

Přeji svobodný rok 2022. Iva