Před několika dny jsem se náhodně setkala s paní, která byla před cca 15 lety na mé přednášce, kde jsem hovořila o očistných kúrách pro naše tělo. Moji další činnost paní nezná a má mě zařazenou jako tu paní s tím zdravým jídlem. Protože jsme měly obě dvě čas a obě dvě na něco čekaly, tak jsme se daly do hovoru. Tedy já spíš poslouchala. Paní mě vyprávěla jak jezdila na víkendové semináře, které byly zaměřeny na odpuštění a přijímání. Říkala, že už tam delší dobu nejezdí, ale asi jí to v ten čas, kdy to potřebovala, pomohlo. Jak hovořila dál, tak jsem usoudila, že teď má další výzvu na toto téma, tak jako i my ostatní. Leckdy se domníváme, že už jsme nastoupili na ten láskyplný proces a díváme se na ty situace s odstupem a najednou jsme konfrontování s něčím či někým a zjistíme, že tomu tak úplně není. Najednou vidíme neuklizené situace v našich vztazích, ale i k nám samým. Říkáme si, že už snad jsme se posunuli, pochopili, odpustili a bum a je to jinak. V rozhovoru s paní jsem si i já uvědomila jak je proces odpuštění a přijímání osvobozující, ale často těžko lehce dosažitelný.

Květen je považován za měsíc lásky, i já o něm takto smýšlím. Dovolme si odpustit to, co se nám zatím nevede, nebo co se nám v minulosti nepovedlo. Zkusme odpustit i druhým, že nám leckdy způsobí situaci, která je pro nás tíživá a těžko se s ní smiřujeme. Pokusme se přijmout to, co se nám děje a vidět alespoň malé světýlko lásky, které nás vyvede z možné temnoty.

Krásné dny a noci přeji. Iva