V posledním měsíci jsem si ještě více uvědomila, že se mám více soustředit na přítomný okamžik – lépe řečeno být bdělá a vnímat srdcem nikoliv myslí, která občas jede na plné obrátky. Mít odvahu vnímat i okamžiky, které mi nejsou milé, dokonce jsou nepříjemné. Upřímně je to někdy těžké. Dívat se s odstupem na něco, co se mně z různého důvodu citově dotýká, jako na něco, co je pomíjivé a jako na učivo, které mám teď studovat, mi ne vždy jde.

Lépe řečeno někdy to jde ztuha, ale učím se.

O to více je příjemné si všímat krásných okamžiků. Jde z nich životodárná energie, tvořivost a láska. Také je úlevné, když se nám podaří se emočně nenamočit do něčeho, co někdy prostě nemá řešení. Třeba když se někomu snažíme něco vysvětlit a on nemá chuť, nebo prostě nedošel ještě takového bodu vývoje, aby nás pochopil a vnímal. Odpovědí je – prostě to tak je a člověk udělá možná nejlépe, když to jen akceptuje a neposuzuje a nesoudí. Má rád sebe a úžasné je, když má rád i Ty s kterými to úplně nerezonuje. Přijme sebe a i druhé takové jaké jsou.