Co jsem se letos v létě učila?

Prostě žít a zejména si uvědomit co je žít tady a teď a to i ve chvílích, kdy nebyla příjemná energie. Jak ji přijmout a neutíkat od ní, nechat ji projít a neroznášet to rozlité bláto, někdy i smrad. Ale také jak si užít ty chvilky, kdy bylo krásně, báječně, velmi často v neočekávaných situacích a časech.

Více jsem vnímala různé vůně, ale i slunce, noc a vše co léto doprovází.

Líbilo se mi i být sama se sebou, dokonce to často bylo nutností, ale nehořekovala jsem nad tím. Člověk si tak může všimnout maličkostí, detailů, které mu i v milé společnosti uniknou. Viděla jsem některé části mého života jinak, možná zbavené zase dalších nánosů ega a bylo a je to osvobozující.

Zážitek čisté hlavy i v čase nepohody je pozitivum, které se projeví v energii, která tuto situaci obklopuje. Jde vše snadněji a je tam cítit krásné nic. Přímo láskyplné nic. Jsem stále na začátku, ale mám touhu se učit dál, i když to občas bolí a nejde.

Láskyplné nic i v těžších životních situacích přeje Iva.