Letos trošku pomaleji vcházím do Nového roku. Sama jsem to pojmenovala, že jsem nějak zpomalená. Jedna moje strana chce dopředu a ta druhá ji ukecá, že je ještě čas. Když jsem si sama pro sebe říkala, co bych ráda v letošním roce rozvíjela, tak na prvním místě bylo nevěnovat se tomu, co mi nic nepřináší, jen to zabírá potřebné místo v mé hlavě a díky tomu není prostor pro rozvoj, tvoření a klid. Do této kategorie připadají i myšlenky proč ten druhý stále opakovaně činí to a to, já s tím nic nezmůžu, dokonce s tím často ani nemám nic společného. Pokud dovolím tak mě toto přemýšlení sebere potřebnou vitalitu a sílu. Prostě do hlavy druhému nevidíme, nemůžeme změnit jeho naučené programy, máme pouze možnost se vůči tomu vymezit. Moje letošní snaha jde tudíž směrem nerozvíjet to, co není evoluční. A uvolněný prostor využít pro svůj rozvoj a klidnější žití.

Jako další přání, a nejen pro tento nový rok mám, pokud možno vidět v druhých to lepší a nesoustřeďovat se na to, co mi nesedí. Lépe se nám pak jedná, energie, která mezi námi proudí je svobodnější, je v ní méně tlaku a chtění. Sama jsem zvědavá, jak se mi tato mé přání podaří plnit.

Sobě i vám přeji ať nám naše tvořivé plány jdou, jak jen mohou nejlépe, a i díky nim žijeme spokojený a zdravý život.