Čas od času se mě někdo zeptá, jestli si vizualizuji svá přání. Má odpověď je, že se snažím docílit jednoho moudra, které jsem slyšela skoro před třiceti lety. Tehdy jsem ho moc nechápala, jen porozumět jednotlivým slovům pro mě bylo tehdy těžké. Tak plnou hlavu všeho možného jsem měla. Porozuměla jsem tomu až za pár let a dalších pár let mi trvalo, než jsem se s ním ztotožnila.

„Naučme se přát si, abychom si přáli právě to, co se nám nyní děje“.

Pro mě je důležité žít vědomý život, vnímat svoji nedokonalost, snažit se opravit to co je možné, nenechat se vláčet emocemi a domněnkami. Pokud už mám nějaké přání, tak ho co nejlépe specifikovat a pak odvrátit svoji pozornost od něj. A nechat možnému naplnění volný prostor. Netlačit tzv na pilu a nebýt vláčena svým chtěním za každou cenu.

Velmi se mi ulevilo, když jsem zjistila, že mé přání, které jsem měla po mnoho let se asi hned tak neuskuteční a možná že vůbec. Najednou jako by ze mě odpadl balvan chtění, touhy a nenaplněného očekávání. Bylo to velmi úlevné. A také si pamatuji, když se mi najednou splnilo přání, po kterém jsem toužila kdysi. Co to stálo námahy v čas uskutečnění, kdy ale byly už jiné podmínky, se ho zbavit.

Mám blízko i k této promluvě – Murphyho zákon.

Jestliže se nám něco povedlo, v budoucnosti zjistíme, že by bylo lepší, kdyby se to nepovedlo.

V tyto někdy velmi hektické dny si asi nejvíce přeji, abych měla odstup od situací, které někdy velmi neočekávaně přicházejí. Abych je zvládla s co největším klidem a bdělostí, a aby mé chtění bylo jemné a citlivé.

Klidné zimní večery s rozjímáním a dobrou společností přeje Iva