Když se mě občas někdo zeptá, jak vidím současnou situaci, tak říkám, že nevím, že nemám všechny informace. Podobně tomu je i v případě otázky, jak to všechno dopadne. Opět nevím, ale snažím se nepřispívat k energii zloby, vzteku, strachu a nicnedělání.

Samozřejmě si občas většinou o samotě zanadávám nebo postesknu. Jsem moc ráda, že je to chvilkové a rychle z této energie peláším pryč. Nic nepřináší. Co tedy podle mě můžeme udělat, aby ve společnosti bylo lépe?

Starat se co nejvíce o svoji pohodu a klid- a to neznamená, že budeme hrát hru na krásno.

Je důležité umět přijmout, jak je, netrápit se s tím co nelze změnit a snažit se změnit to, co jde.

Zní to jednoduše, ale alespoň pro mě je to někdy těžké. Jsme často lapeni sami sebou ve lpění na něčem, co se dávno mělo rozpustit v čase, a také proto žijeme v někdy mírně zahnívající energii. Nežijeme díky tomu v pravdě se sebou a to pak cítíme těžkost a většinou ztrátu energie. Nejde nám se přirozeně radovat a tvořit.

Snažím se žít v míru se sebou a neubližovat vědomě druhým. Někdy to ubližování může vypadat i tak, že je necháme žít v určité iluzi, kterou i podporujeme.

Čím méně stresu budeme vypouštět do prostoru, tím lépe a jasněji se v něm bude dýchat.

Díky tomu i pravdivěji budeme přijímat sebe i druhé. Nebudeme cítit potřebu je měnit, když o to nestojí. A také přijmeme zodpovědnost za svůj život a své rozhodnutí. Některá se mohou po čase jevit jako nevhodná, ale při jejich realizaci jsme měli příležitost ledacos poznat a pochopit. Přes ty ne úplně správné volby, kdy jsme ledacos pochopili a poznali to, co by jinak zůstalo skryto jsme se dostali k láskyplnějšímu prožívání života a třeba k radosti z maličkostí.

Je čas jarního postního období, kdy uklízíme nejen své tělo, ale je velká příležitost se zbavit myšlenek a určitého zadání našeho chování, které se již odžilo a jít pak s jarem dál. Volnější a svobodnější.

Moudré jarní postní období přeje Iva