Jaro vnímám jako nový začátek, možnou opravu něčeho, co se nám předtím nepodařilo. Také faktické provedení toho, co jsme si na začátku roku uvědomili a naplánovali. Příkladem- že nebudeme sázet stále dokola mrkev, když se nám nevede, raději si ji koupíme či za něco vyměníme od dobrých sousedů, ale zasázíme to, co se nám vede. Třeba se už nebudeme trápit tím, že se sousedem, který bydlí nejblíže nám, ne a ne se spřátelit, že bude úplně stačit, když se pozdravíme, ale že soused na konci ulice přivítá naši společnost, což nám dává již nějakou dobu najevo.

Květen a možná celé brzké jaro vnímám jako odložení našeho přílišného chtění. Místo toho může nastoupit volná svobodná energie a s ní přijetí toho, jak to prostě v tu chvíli je. Často když odložíme to naše silné tlačení na pilu, tak se najednou věci či situace dá do pohybu tím správným směrem. Několikrát jsem to zažila a skoro vždy překvapena jakým skoro zázrakem se uskutečnilo něco, co dlouhou dobu nešlo. Jakmile jsem stáhla svoji energii přílišného chtění a úplně odklonila svoji pozornost, tak najednou se to událo. Dokonce se mi několikrát stalo, že jsem to, po čem jsem třeba leta toužila a nešlo to, tak poté co to nastalo jsem si ani neužila, či dokonce v tu chvíli ani nechtěla.

Všem nám tedy přeji abychom moudře pěstovali to, co nám přirozeně jde a přílišně se netrápili tím, co nám prostě tak nejde. A láskyplně na to pohlíželi.