Takhle bych popsala energii, kterou jsem zejména v minulých týdnech zachytila a takto pojmenovala. Chvilku jsem se kochala tím, jak mi vítr čechrá vlasy a cítila jsem se krásně ve vzdušné energii a najednou jsem zažívala strach, že spadnu a už se nezvednu. Prostě energie jako na houpačce, najednou nahoře a najednou dole. Tak jak se zpívá ve známé písni „jednou jsi dole a jednou nahoře“. Pokud se člověk nezastavil v bodě, kdy se cítil dole a v klidu vyčkal až houpačka zase stoupne nahoru, tak zažíval pouze chvilku atak strachu, nebo neklidu či úzkosti. Pokud do své energie pustil energii určité paniky, tak mu z ničeho nic najednou bylo zle. Pro někoho to také mohl být chvilkový návrat do situace, kterou v životě již zažil a možná se již domníval, že už je z ní venku. A najednou tu znovu byla.  Pokud se člověk zklidnil a více se soustředil na tu krásnou vzletnou energii, kdy je houpačka nahoře- někdy máme pocit, že až v nebi, tak najednou ta tíha byla pryč. I když se nás dotkla, tak jsme se jí nenechali pohltit. Ale někdy to bylo těžké. Bylo důležité vnímat co se děje a mě ve chvilce zmaru pomohlo mé oblíbené- „Co nejhoršího se Ti teď může stát?“ To mě vrátilo do neutrálu a mohla jsem se volně nadechnout a jít dál.

Krásné houpání s vlajícími vlasy a paprsky slunečního svitu přeje Iva