Dnes jsem se byla podívat na svůj aktuální stav rajčat. V letošním roce jsem jim věnovala poměrně hodně pozornosti, z pěstovaných rostlin asi nejvíce. V loňském roce jsem si připravila semínka a od února sázela, přesazovala, hnojila, prostřihávala, zase hnojila vyvazovala atd…

Říkala jsem si, že letos bych je mohla mít dříve nežli jindy a také rozličné druhy, a hlavně hojnost úrody. Několikrát mě přišla myšlenka, co s takovým množstvím budu vůbec dělat. Měla jsem je na rozličných stanovištích i venku, kde rostly ty divoké a také ve skleníku a v nádobách. Pokud nechci plakat, tak druhá možnost je se smát. Ve skleníku, který to měl jistit, tak odešli rostliny jako první, zachváceni plísní. Ty venkovní a některé měly být odolnější na plíseň, nevypadají o moc lépe. Ty, které jsou u domu, zatím nemají žádná zralá rajčátka a pokud si vzpomínám tak takhle pozdní úrodu rajčat nepamatuji. Zatím jsem sklidila 2 malinkatá rajčata a další jsou v nedohlednu. Podobně jsme to letos měli i s vyhlídkou na nové kačenky. Sedícím kačenám jsme se věnovali daleko více nežli v předchozích letech a výsledkem bylo velké množství pukavců.

Mé očekávání zabarvené chtěním se projevilo určitou lítostí a vytáhlo mi to na povrch podobné zážitky v mém dosavadním životě. Léčivem bylo přijetí a smíření se s tím, co nelze změnit. Dokonce mě to v myšlenkách vedlo k létu v roce 2024 a 2023 a najednou jsem si uvědomila, že příběh rajčat a nevylíhnutých kačenek je spojen s jiným chtěním a očekáváním. A jak se rok s rokem sešel je to jinak. Někdy lépe někdy opačně. Život je barevný a dosti často neočekávaný. Za mě je důležité žít ho vědomě a naučit se přijímat co nám přináší. I výborná příprava někdy nemusí nést to ideální ovoce nebo vůbec žádné. Ale může nás ledacos naučit a třeba i dovést ke změně, která se ukáže, že byla pro náš další vývoj velmi důležitá.

Žijme, jak jen to jde lehce, ale vědomě a mějme čas na dětskou radost ze života.  Iva