Tento silný a náročný rok se pomalu blíží ke svému zakončení. S ubývajícím sluncem jako by nám nyní někdy ubývala i síla a naděje jít s lehkostí dál svým životem. Tak jak si přejeme žít v lásce, míru a klidu, jsme mnohdy vystaveni úplně jiným energiím. Potýkáme se s malostí, nepochopením a přílišným chtěním.

Někdy nám prolétnou destruktivní myšlenky, že už nemůžeme, že se snad toho klidu a láskyplného plynutí už nedočkáme. Mnohdy to, co jsme léta budovali se nám bortí přímo před očima. Nemyslím tím jen hmotné statky, ale i letité přátelství, naše lásky, ale i představa o tom, kdo vlastně jsme a co je pro nás životní prioritou.

Přirovnávám ten čas co nyní běží, k maratónskému běžci. Má posledních pár kilometrů před sebou, cíl je už nadohled a on běží z posledních sil. Často je atakován myšlenkou, aby to vzdal, vykašlal se na to proběhnutí cílem. Vzdal se svého odhodlaní a naděje, že to zvládne, že si splní svůj sen.

Je pro nás velmi důležité s bdělostí a úctou zakončit tento rok, i když nás to ještě bude stát

možná dost energie a odhodlání.

Pro náš další vývoj je povznášející proběhnout tím pomyslným cílem. Tato zkušenost a pocit je neopakovatelný.

Jen a jen dobré přeje Iva.