To co má společné s těmi předchozími je možnost rozjímání. Toho vnitřního. Navenek se to nemusí projevovat, ale člověk touží po klidu a vnitřním tichu, aby se mohl rozloučit s tím co už nepotřebuje – myšlenky, názory, ale i s neblahými zážitky a třeba i s lidmi, které už v jeho životě dále být nemají, nebo nemohou.

To co nám tento rok navíc nabídl je odstup – už tak emočně nemusíme reagovat na různé výzvy osudu, nemusíme se tak trápit z různých odchodů, nebo konfrontací. Vnímáme více ten vnitřní klid a smír. Pokud si dovolíme tento letošní dar přijmout, zažijeme láskyplnost i tam, kde bychom ji nečekali. Při náhodném setkání s člověkem, který tzv. není náš šálek kávy, nebo v situaci, kde bychom se před časem hroutili, nebo i v pohledu sami na sebe.

Něco jsme v tomto roce mohli odevzdat do otevřené náruče láskyplného Univerza a místo toho vznikl volný prostor, kde svítí slunce i v čase, kdy je hodně tma.

Láskyplné sluneční paprsky přeje Iva.