Jednoduchá odpověď je, že adventní, ale to mě nějak nestačí, i když by asi mělo. Je to doba zastavení, a proto mám já už druhým rokem ten potřebný čas a prostor.

To jsem si ty předchozí roky než nastal covidový řád přála. Více klidu na adventní rozjímání, méně ruchu a více prostoru pro jemné zastavení na konci roku.

Zdálo se mi, že chceme příliš zážitků a setkání, příliš něčeho i hmotného najednou.

Prožívám tedy mé kdysi vroucné přání – čas klidu, čas rozjímání, čas zastavení.

Jen si to potřebuji uvědomit a přijmout to.

Čas prosincového rozjímání v sobě nese určité hodnocení končícího roku – co jsem se naučila, co mě rok přinesl za poznání, ale i uvědomění si co nezvládám. Jaké okolnosti mě dokáží vyvést z rovnováhy a co s tím můžu udělat a hlavně je pochopit a přijmout.

Tento listopad a prosinec v sobě nesl a stále nese mnohé poznání, hluboké uvědomění si své vnitřní svobody, lásky k sobě a k druhým.

Krásně jsem zachytávala a stále zachytávám své slabosti, svoji nedokonalost. Pomohlo mi to utvořit si svůj vnitřní plán na očistu od již nepotřebných emočních projevů.

Pomalu utvářím svůj nový žebříček hodnot a dávám dohromady plán na svůj další život.

Je v tom jemná tvořivost a pokud si to dovolím, tak i radost a těšení na nové.

Přeji Vám klidný a pokud chcete tak i rozjímavý Advent a Vánoce jaké si přejete.

S láskou Iva