Mé životní téma je láska.

Pokud v sobě cítím vinu, přílišné chtění, zlobu, nenávist, zášť nemohu milovat a přijímat sebe ani druhé. Energie neproudí jak má. Tělo a psychika trpí. Jsou jak květina, které chybí slunce, vlahý déšť a láskyplná péče moudrého zahradníka.

Moudrým poznáváním v našem životě dojdeme k pochopení, že cesta zdraví je propouštění různých nechtěných pocitů strachu, přílišného chtění, lpění na blbostech, vzteku, ale i netečnosti.

Odevzdáváním těchto nekalých emocí odevzdáváme i příslušný odpad v sobě, stáváme se lehčími a do uvolněného prostoru se dostává láska. Projevuje se to nejen v našem celkovém klidu, ale i spaní a v hmotném těle. Najednou jsme lehčí, nebolí nás hlava, máme radost z maličkostí a uvědomujeme si krásu kolem nás.

Takto jednoduché se to zdá být.

Cesta k tomu je však trnitá.

Někdy se k té lásce uvnitř ne a ne dostat. Brání nám zastaralé myšlenky, modely chování, které již nechceme a nepotřebujeme. Jaro, které je nyní tady má v sobě velkou sílu znovuzrození, uchopme ji a odevzdejme vše již nepotřebné.

Dovolme si rozkvět a láskyplné obejmutí. Iva