Nastává období nejznámějšího postního času a kromě změny stravy je to čas určen k rozjímání, meditacím a podnětům ke změně našeho myšlení, jednání a chování.

Jedno takové téma k zamyšlení jsem si dovolila zde uvést.

Dobrý skutek

Občas jsem i jako malá slyšela, že každý dobrý skutek, má být po zásluze potrestám. Přišlo mi to divné, říkali to dospělí a byli u toho rozčilení.

Nějak jsem to nemohla pochopit, bylo to v rozporu s pohádkami, které mi četla babička, nebo které jsem  slyšela v rádiu, či viděla v televizi.

Až o mnoho a mnoho let později jsem zjistila, jakže to vlastně je.

Prožitá zkušenost a to několikrát je leckdy k nezaplacení.

Jak je to tedy s těmi dobrými skutky, asi trošku jako v té pohádce „Mrazík“. Když se pustíme do dobrého skutku z hřejivého pocitu ega, které je nadšené, jak jsme dobrý člověk. Doprovází nás i očekávání, že ten dotyčný, nebo společnost si toho všimne a bude nás náležitě oceňovat, a je to v pytli. Očekávání, nebo přímo povznášející pocit, že my jsme ti zachránci, většinou nikam nevede. Pokud se pustíme do pomoci s tím, že nic neočekáváme a také dobře vnímáme, že dotyčnému nekazíme životní poznání, je to opět jako v té pohádce – najednou uděláme dobrý skutek, aniž bychom si toho všimli, prostě proto, že jinak nemůžeme, či přímo neumíme.

Např. rodiče dají příležitost svým dětem, aby si při studiu vydělali pár korunek na něco co si chtějí pořídit. Děti tím také poznají cenu lidské práce. Rodiče nepodlehnou jejím tlakům aby penízky dali ze svého, i když je leckdy mají. Při výchově toho z tohoto tématu zažíváme jako rodiče hodně,  pokud budeme přemýšlet, co je pro vývoj dítěte do života důležité a nebudeme plni očekávání, že se dočkáme velkého vděku, bude se nám žít volněji. Umožníme svým dětem zažít svobodu a dáme jim lásku a podporu, že to sami dokáží.

Pamatuji si, že když si syn v útlém věku vydělal první korunky, tak přímo zářil, okamžitě si nakoupil všechno to, co běžně od nás neměl, či jsme vůbec nekupovali. Do teď si myslíme, že to byla ta nejlepší Coca cola co kdy pil.

Ve svém dosavadním životě jsem mnohokrát páchala dobrý skutek a byl po zásluze oceněn. Vzpomínám si, jak jsem své známé – příjemná mírně upovídaná mladá žena, „pomohla ukončit její stálý pracovní poměr“. Mnohokrát se mi zmínila, že v práci není spokojená a doceněná. Bokem si přivydělávala prodejem kosmetiky a celkově se dá říci, že prodej jí bavil. Šlo jí to, jen neměla odvahu a já jí ji dodala a až moc. Zezačátku to vypadalo náramně – chválila mě, jak jsem jí dobře poradila, ale po třech měsících jí došel elán a začala se bát. Pracovní poměr měla ukončený a také najednou už svoji bývalou práci neviděla tak černě. V jejích očích jsem četla něco v tom duchu, že moje rady a hecování jí byl čert dlužen. Chvilku trvalo nežli si našla práci novou, naše kontakty však skončili.

Pole, kde můžeme konat, či lépe řečeno páchat dobré skutky, je široké, ne vždy se nám podaří se jim vyhnout – to patří k našemu lidství a jeho projevům. Zvláště my ženy máme k tomuto tématu blízko. Je však důležité se poučit a příště si rozmyslet co konáme, říkáme a jestli je to pro toho dotyčného opravdu dobrý skutek.

Nemohu zapomenout,  jak mi pamatování tzv. dobrého skutku pomohlo, když jsem přivedla domů ukázat svého budoucího manžela. Moje maminka místo toho aby mi ho rozmlouvala, tak mi řekla příhodu, která se týkala její sestry. Babička s dědečkem vehementně rozmlouvali své dceři jejího nápadníka, který ji měl upřímně rád a chtěl si ji vzít. Báli se, že je starší a kdoví čeho ještě. Maminka mi řekla, že neradi, ale rozešli se. Teta si posléze vzala tzv. hodného hocha, ze kterého se vyklubal minimálně vykuk a manželství velmi brzo skončilo. Mamka řekla, že z odmítnutého ženicha se stal velmi hodný manžel a otec (bohužel již s jinou ženou), tedy přesně to, co teta za celý svůj život již nezažila. Nakonec mi pověděla: „Víš rodiče to udělali, protože to s ní mysleli dobře“. A při slově myslet si vzpomenu na taťku, který vždy říkal: „Myslet znamená ho……vědět“.

Přeji vám i sobě, abychom se vyvarovali páchání dobrých skutků a pokud uděláme opravdu dobrý skutek, tak aby byl součástí našeho běžného života, bez tleskání a očekávání vděku a bez potřeby se zavděčit.