Polévka z dobrých surovin
Před několika lety jsem náhodně ve velmi dobře napsané historické knížce natrefila na pojem „potivá polévka“. Tuto polévku si naši předci v Evropě připravovali, když očekávali mor, nebo choleru. Základem byly ječné kroupy a koření. Z mého pohledu si předčistili tělo, zejména játra a ledviny a tím zvýšili i svoji šanci přežít, když těmito zákeřnými nemocemi onemocněli.
Pomocí jednoduchého a dobře stravitelného jídla (kvalitní polévka je lépe stravitelná, nezatěžuje tolik trávicí oheň), umožnili tělu aby se zbavilo dobře dostupného odpadu. Přidáním česneku, bobkového listu, majoránky, kmínu a odvaru z cibule posílili ještě její úklidové možnosti. Snížili množství parazitů v těle. Pokud hrozila nákaza v zimě, tak se i zahřáli a spolu s ječnými kroupami dodali potřebné živiny a vlákninu.
Polévka jim pomohla se i odvodnit a vyplavit sůl z kloubů.
V Čechách byly základní surovinou pro jarní půst ječné kroupy. Naši předci je jedli každý den a velmi přirozeně si vyčistili tělo před nástupem jara. Ječné kroupy pomáhají snížit i hladinu cukru v krvi, velmi dobře podpoří kvalitní kůži a správné vyprazdňování, mají méně lepku nežli pšenice. O používání krup je i několik říkadel, z kterých vyplývá, že se u nás používaly velmi často.
V další opět velmi zajímavé knížce z historie, o životě mnichů v klášterech v Himalájích jsem nalezla zajímavý tip na podporu celoroční vitality. Je založen na „dnu tekutin“, kdy pomocí tekutého a dobře stravitelného jídla dáváme šanci našemu trávicímu ohni, aby se sám zbavil dobře dostupného odpadu. Nedáváme mu práci s trávením jídla, tak má potřebný čas na úklid v těle.
Jednou za týden se tento den celoročně dodržoval a v chladných zimních měsících se jednalo o polévku, samozřejmě bezmasou. Mniši považovali tento druh stravování jako jeden stupínek ke zdraví a dlouhověkosti.
Když jsem byla malá a pečovala o mě babička, měli jsme pětkrát do týdne kroupovou polévku (v sobotu a v neděli vařila maminka, nebo tatínek a ty již vařili polévku masovou). Dost často byla k obědu jen ta polévka s chlebem, druhé jídlo nebylo a ani nebylo potřeba, byla výživná. Babička mě povzbuzovala k jídlu slovy „polévka je grunt“ a vždy mi ji nutila, když mi nebylo dobře. Poprvé jsem více onemocněla opravdu a musela ulehnout, když mi bylo asi 10 let.
Další věc, kterou si pamatuji, že polévka se dávala jako dar a povzbuzení, když někdo zemřel. Nosila se pozůstalým, aby v tomto těžkém okamžiku něco snědli a měli sílu přijmout tuto náročnou životní situaci.
Jídlo pro rodičky je asi také známé, nosila se jim polévka, tenkrát slepičí vývar z kvalitní pokud možno mladé slepice.
Slepice se pásla, měla výborné krmivo (brambory, šrot , nasekané kopřivy) a byla mladá.
Novopečenou maminku povzbudila a dodala jí sílu a výživu.
Je asi jasné, že polévky mám ráda. Vařím je často a z devadesáti procent bezmasé. Snažím se vybírat kvalitní suroviny, přirozeně pěstovanou zeleninu a
respektuji roční období a zdravotní stav lidí, pro které polévku vařím.
Pokud někoho například zlobí žlučník, trávení, žaludek, nepoužívám ostré a kyselé. Přidávám koření, které snižuje plynatost, restuji zeleninu na ghí.
A vařím, když mě to baví, což je většinou každý den.
Do jídla dávám nejen kvalitní suroviny, ale i lásku a úctu nejen ke svému tělu, ale i k lidem, které jídlo ochutnají.
