Poslední dobou se mě víc lidí ptalo jak se mám – odpověděla jsem zvláště, asi v tom smyslu, že je, jak je. Někdo pak odpověděl, že se tedy toho hodně dozvěděl.

Přemýšlela jsem, proč takto odpovídám a došla jsem k tomu, že je to opět v duchu energie letošního roku – „Znovuzrození – Jako Fénix z popela“.

Když se člověk uvolí nechat odejít ze svého života vše již nepotřebné, tak je to někdy mírně nebo i více bolestné, a to pak příliš nejásá, i když cítí, že se mu nesmírně ulevuje.

Je to podobné, jako když my ženy stojíme před úplně plnou skříní, víme, že už nic z toho si neoblečeme, ale těžko se s tím loučíme. Jakmile ji vyprázdníme a dovolíme si ty věci odnést pryč – což někdy zase nějakou dobu trvá, tak se nám uleví.

Postupně tu skříň zase zaplníme něčím, co dokreslí naši současnou vibraci, udělá nám to radost a tak nějak se lehčeji nadechneme. A to i tehdy, když se rozloučíme s oblečením o několik čísel menším. Přijmeme svůj současný stav a podle toho si pak i volíme to krásné nové oblečení a i to, jak nyní chceme vlastně vypadat.

Vnímám tedy nyní to co je, jako stav, kdy ještě ze skříně vynáším vše nepotřebné. S něčím se dlouze loučím, ne a ne to pustit a do toho si již pořizuji nové kousky. Někdy si je vlastně déle ani neponechám, protože za čas zjistím, že mi vyhovovaly jen na tu přechodnou dobu.

Je to prostě čas přerodu, míchají se sladké i hořké energie, je to čas loučení a čas začátků.

A aby nám to šlo pěkně od ruky, tak nám k tomu svítí sluníčko a proudí teplá letní energie.

Krásné léto přeje Iva.