Tento rok je ve znamení našeho přerodu, nelze se mu vyhnout, obejít ho a ani ho ignorovat.

Malinko mi to připomíná přechod ze ZŠ na střední školu. I když se nám už na ZŠ nelíbilo, byl pro leckoho přechod na střední školu náročný. A to nejen učivem, ale i novým prostorem, kolektivem, náročností a vším tím novým co tento krok doprovázelo.

Mnozí z nás, se chtěli v těch nových dnech po nástupu do vyšší školy vydat po starých vyšlapaných cestičkách a zase být v určitém bezpečí a znalosti prostoru. A to i v tom případě, když už nám ta stará škola nevyhovovala. Cesta byla však zajetá a znaly jsme ji.

Podobně se cítím někdy i teď. Vnímám, že mé některé staré myšlení, pohled na můj život, vztahy, určité tendence v jednání a chování mají skončit. V míru, klidu a se smířením. Doslova tyto staré toky energií mám nechat zarůst krásnými květinami. Přijmout také třeba to, že se z mého života vytrácejí lidé, se kterými jsme si byli blízcí. Už jsme si předali vše co jsme mohli. Vyšlapaná cestička má postupně zarůst. Krásná květina je má myšlenka na tento čas, poděkování a přání všeho dobrého. Pokud si dovolíme svobodu, tak když se potkáme za čas a i třeba jen na chvilku, tak ta pomyslná květina bude krásně vonět. Pokud bychom zůstali na té staré cestě, už nic nového bychom se nenaučili a hořkost takového vyčpělého toku energií by nás dusila. Přeji sobě i vám ať máme sílu, odvahu a moudrost nechat růst krásné květiny tam, kde již nemá být vyšlapaná cestička. Iva