Když ke mě zalétlo povídání na tento měsíc a zejména jeho název, bylo to pro mě překvapením, ale jen chvilku. Vývoj v posledních měsících k tomu směřoval.

Má krátký název, na první pohled nicneříkající obsah a velmi hluboký význam.

My, kteří jsme tzv. od přírody aktivní, neumíme moc lelkovat, nemáme rádi nudu, tak jsme někdy tímto slovem zaskočeni, neumíme si ho představit a zejména pro nás je to výzva.

Energie kterou nyní vnímám má toto zabarvení. Představuje pro mne nenadálé zastavení, ale jiné nežli v březnu, jako když jsme donuceni čekat před mostem, na který nelze zatím vstoupit. Nic, které nám tato chvilka nabídla, můžeme věnovat tichému proudění energií uvnitř nás, nadechnutí se na cestě životem. Je mi nejblíže k meditativnímu stavu, kdy vnímáme prostor, kde je nic – je prostý touhám, očekáváním, zášti, strachu, vzteku…….. Můžeme zažít hluboký klid, láskyplné odevzdání a nabrání sil na další etapu tohoto zajímavého ale náročného roku. Svojí jemností mi připomíná pauzu při recitaci či zpívání manter. Vzpomínám na slova své učitelky meditace, která mi vysvětlovala, že délka pauzy a její umístění je velmi důležitá. Ladí a posiluje potřebné vibrace.

Je jen na nás jestli využijeme meditativní formu, nebo nic změníme v nicotu, která nás může naprosto paralyzovat a vnitřně destabilizovat.

Jak se říká, nic nemůže trvat věčně, tak bychom si nyní mohli dovolit užít si to chvilkové nic, zažít láskyplný a volný prostor a připravit se na další cestu životem.

Láskyplné nic přeje Iva